NE!

Celý život bojuji s tím, že mám hrozně velký problém říkat lidem slovíčko "ne." A dovolím si říct, že v tomhle absolutně nejsem sama, že? Je fakt až neskutečný, kolik nás je. Co nám brání odpovědět záporně, když se nám něco nelíbí nebo to prostě nechceme? Proč je ten pocit uvnitř nás, tak silný a říká nám něco ve stylu " nojo, jenže když tomu člověku odpovím ne, tak na stopro jsem u něj skončil. Určitě se otočí ke mně zády, určitě mi řekne, že jsem sobec a bude si o mně myslet bůh ví co.."

Ano, tak přesně tohle a mnohem víc se nám honí hlavou, když se rozhodujeme, zda to "ne" použít.

Strach je náš největší nepřítel a dokáže napáchat velkou neplechu u nás v hlavě. A my se s tím strachem musíme naučit žít, a taky ho do určité míry ovládat. Určitě je to "boj" na hodně dlouhou dobu a možná taky na celý náš život. Ale pokud si uvědomíme, že je to vlastně jediné, co nás omezuje, a my s tím můžeme něco udělat, tak si vlastně uvědomíme, že to tak obtížné být nemusí. Ale to je u všeho. Každopádně my ovládáme strach! Strach neovládá nás! Tak si na to vzpomeňte, až budete s něčím bojovat :)

Zpátky k tématu. Já jsem se fakt celý svůj dosavadní život snažila všem vyjít vstříc, i když jsem s něčím tak úplně nesouhlasila, tak jsem raději byla taková "univerzální" a vlastně dala tomu člověku najevo, že on má pravdu. A taky když po mně někdo něco chtěl, tak jsem byla ochotná mu snést fakt modré z nebe, jak se říká. A mně to vůbec nevadilo. Nevadilo mi, a ani mi nepřišlo divné, že já jsem byla většinou ta, co by se pro ostatní rozkrájela. A když jsem pak potřebovala pomoc já, najednou tu ostatní nebyli (teď nemyslím moje přátelé). Kolikrát se i stalo, že tím, že jsem neřekla " hele, tohle není můj problém, vadí mi to a to, nezlob se, ale nechci se do toho plést." Jsem se tak moc zapletla mezi problémy ostatních, a nakonec z toho vyšla jako ta nejhorší, PROTOŽE CHTĚLI PŘECI JEN POMOC. Určitě takový situace mnoho z Vás zná...A to stačilo jen říct "NE."

A co by se tedy asi stalo, kdybychom občas někoho slušně odmítli? Víte, co by se stalo? No, nestalo by se absolutně nic, protože by to ten druhý přijal. (a pokud zcela náhodou ne, opět by nemělo ve Vašem životě být pro něj místo). Protože je to naprosto normální :)! Pokud jednou pomůžete a pak zase odmítnete, není na tom vůbec nic špatného. Vždyť vy musíte taky žít svůj život, a ne životy těch ostatních. Proto bychom si určitě měli navzájem pomáhat, být tu jeden pro druhého. Ale na druhou stranu by si každý měl žít svůj život.

Takže pokud se Vám prostě něco nelíbí, tak to řekněte, kolikrát si Vás pak okolí začne víc vážit. Dělejte všechno proto, aby se z Vás nestaly "podržtašky." Pokud nezvládnete občas něco odmítnout postupně to akorát odnese Vaše psychika. Nejsme a ani vlastně nemůžeme být stavěni k tomu, abychom zachránili celý svět. (wow, na to jsem přišla po 20 letech, zatleskám si :-D )

Já vím, že plno z Vás má neskutečně milou povahu a krásný srdíčko, a že je opravdu pro Vás těžké někoho odmítnout. Ale pokud prostě ten čas nemáte, pokud prostě Vám to je nepříjemné a pokud prostě to dělat NECHCETE. Tak to "ne" vyslovte. Věřte mi, je to v pohodě. A uvidíte, jak se Vám potom změní i myšlení, budete více sebevědomí a bude se Vám lépe dýchat, protože budete sami sebou, a to je přece super, že? :)

Pomoc je v dnešní době hrozně důležitá, ale je jen a jen na Vás, pro co se rozhodnete! Uvědomte si, že "ne" neznamená-> nemám Tě rád, nech mě, nezajímáš mě. Tím, že to použijete rozhodně ničí důvěru nezklamete!

#mejteseradi