top of page

A co čert nechtěl.. aneb všechno zlé, je pro něco dobré

  • Obrázek autora: dreamwithdomiblog
    dreamwithdomiblog
  • 19. 2. 2020
  • Minut čtení: 3

Pokaždé, když se nám něco v životě stane, s čím jsme třeba úplně nepočítali a zasáhne to do určitých plánů, které jsme měli, řekneme si většinou "proč já, proč se mi dějí takové věci?"  Věřte mi, že já jsem si tohle za posledních 6 let říkala téměř obden. 



Moje mamka mi od malička vtloukává do hlavy, že všechno se děje z nějakého důvodu. Dříve jsem tomu nechtěla vůbec věřit a sama jsem si říkala, "to určitě, z jakého asi důvodu.." Jsem prostě blbá a za všechno si můžu sama. (Fáze obviňování sám sebe, je totiž dalším krokem potom, když se něco nedaří.)


Jenže, čím jsem byla starší (a snad i rozumnější), tak jsem si taky začala uvědomovat, že na tom všem, co se děje, opravdu něco bude, že nám to ten život zařizuje tak, abychom z toho špatného, nakonec i něco získali. Ať už se bude jednat jen o pouhé ponaučení do příště, nebo získáním něčeho cennějšího. Věřte tomu, opravdu za vším špatným je alespoň milimetr něčeho dobrého.


A co mě přinutilo, tomuhle celému věřit? 


Když jsem se nedostala na první pokus na střední školu, říkala jsem si, že to nemůže ten "osud" (nebo já) snad myslet vážně, a že to není vůbec fér.. Celou základku jsem procházela s vyznamenáním, od první třídy jsem se snažila, co to šlo, a na přijímací zkoušky jsem se drtila, jak blázen, a pak přišla taková studená sprcha, a já musela rychle hledat střední školy, kde pořádají 2. kola, a přitom jsem samozřejmě nechtěla skončit někde na nějakém oboru, který by mě absolutně nebavil a nedalo by mi to vůbec nic. No, umíte si představit, že by byl ze mě třeba myslivec? Já teda rozhodně ne. Nakonec jsem se dostala na gymnázium do Broumova. A řeknu Vám, že to byly krásné 4 roky na našem téměř rodinném gymnáziu. S láskou na něj budu vzpomínat až do konce života.


Po maturitě jsem samozřejmě chtěla na vysokou školu. A co čert nechtěl... Bohužel jsem se asi o 2 bodíky na vysokou školu nedostala.


A co teď? To už jako mám předurčený na pořád? Že budu muset při nějakém přijímacím řízení vše 2x opakovat? A nebo na to prostě nemám? V tu chvíli mi opravdu dobře nebylo, protože jsem stále měla v hlavě celé ty roky ve škole a taky tu nekonečnou dřinu být fakt dobrá.



(Štěstí v neštěstí)

 A co teď? Mám na ten rok někam vycestovat a příští rok to zkusit znovu? Mám se vyprdnout na Vš a najít si stálou práci? Nebo ???...


Nakonec se ještě přihodilo to, že moje nejlepší kamarádka měla stejnou smůlu, jako já, a tak jsem v tom nebyla až tak sama. Takže jsme se tak nějak společně rozhodly, že nastoupíme na pomaturitní studium u nás v Náchodě.

A proč vůbec tenhle příběh píšu? Protože všechno zlé, pro něco dobré. A za vším je nějaký ten dobrý důvod. Ve třídě jsem totiž našla svoje životní parťáky. Nejenže jsem vedle sebe měla nejlepší kamarádku, ale já si tam dokonce našla další 3 kamarády, bez kterých si už svůj život nedokážu představit. Nikdy! Nikdy! Nepřestanu být vděčná mému osudu, že mě na tu vysokou poslal až o rok později. Mám teď kolem sebe ty nejlepší kamarády pod sluncem. A díky tomu, že jsem do Olomouce nastoupila až déle, jsem dostala tu možnost, potkat ve třídě moje 3 holky, s kterými tvoříme nerozlučitelný tým budoucích učitelek.


Vidíte tam všechny ty propojenosti? Všechno, co se stalo, se nakonec v dobré obrátilo. A ač je to někdy sakra těžký, překonat všechny překážky, které nám život pěkně hází pod nohy, tak opravdu se to děje z nějakého důvodu. Proto vydržte! Zatněte zuby a jděte si pro to dobré, co Vás na konci čeká. Protože ono to tam na Vás OPRAVDU ČEKÁ.







Comments


KOUKNI NA MŮJ INSTAGRAM

© 2020 Dream With Domi / Wix.com by Nikola Erber.

bottom of page