Moje léto v Řecku III.

Každý den utíkal neskutečně rychle a já měla téměř půlku za sebou. Více a více jsme se sbližovali s mým týmem a moje práce mě čím dál více naplňovala. 

Práce v miniclubu, ale nebyla pokaždé jen o zábavě. Každé dítě je naprosto odlišné, a když jich tam bylo kolem 30-50, docela jsme se otáčely. Měly jsme na starost děti ze všech možných zemí, takže občas největším problémem byla jazyková bariéra (každopádně jsme si, ale vždy nějak poradily - byly jsme holky šikovný). Občas pěkným oříškem byli i rodiče (kdo má zkušenosti s komunikací dospělých, tak si to umí představit. :D) Každopádně tak či tak to byla pro mě bezvadná zkušenost a já se akorát utvrdila v tom, že chci opravdu pracovat s dětmi. 

Když jsem se každé ráno probouzela, nejvíc jsem se těšila na večer. Né, že bych se těšila až ten den budu mít za sebou, ježiš to vůbec ne, ale večery byly moje nejvíc oblíbené. Sluníčko pomalu zapadalo za moře a my se konečně osprchovali, hezky se oblékli, a celkově se tak pěkně upravili, abychom se mohli připravit na večerní program.

První z večerních aktivit byl můj oblíbený facepainting. Sice to bylo občas náročné, protože některé požadavky dětí, co chtějí nakreslit na jejich miniaturní obličej, byly opravdu naprosto překvapivé. Nakresli si draka, mořskou pannu nebo opici, tak jak to mají děti vymyšlené, aby pak neběžely s brekem za rodiči, že to chtějí smýt :D Uspokojit ty malé dušičky, je fakt těžká práce. Ale i přesto to byla krásná aktivita, která mě naprosto naplňovala. Poté následovala mini diskotéka, kde jsme se každý z týmu opět převlékli, a to do kostýmu, kterých jsme měli plnou backstage, a to Vám teda řeknu, že tancovat půl hodiny v tom večerním vedru? Pěkná makačka a kardio zadarmo. Poté jsme se zase převlékli do těch hezkých věcí a čekali než začne některá z externích show. (pozn. některé z nich byly naprostá bomba)

Po celý večer jsme byli samozřejmě hostům k dispozici a často jsme si s nimi i několik minut povídali, což bylo hrozně fajn. Po večerním programu jsme všem popřáli dobrou noc, uklidili amfiteátr a pokud bylo potřeba, měli jsme rychlé opáčko naší animační show. A když bylo ještě dost sil, vyrazili jsme všichni společně posedět na waffli či nějakou jinou prasárničku. A pokud jsme opravdu už nevěděli, co s přebytečnou energií (haha) zašli jsme kousek od našeho hotelu do Clubu Riva. 

Všechno utíkalo tak strašně rychle a byl tu konec srpna a pro mě nastala velká změna. Od dětí z miniclubu jsem přesídlila na sportovního animátora k dospělým. A děcka, to Vám teda řeknu, bylo to mega super. Změna denního režimu. povídání si s dospělými a zapojení do všech sportů jsem si každý den opravdu užívala. Hrála jsem boccu (petanque), volejbal (tam jsem spíše počítala skóre :D, aneb já a míč..) a pak vodní polo, což mě překvapivě fakt šlo a já se neskutečně bavila. Odpoledne jsem hrála šipky, stolní tenis, fotbal a taky zase zapisovala to skóre u volejbalu. Byla to krásná změna a já jsem za ní doteď vděčná. 

3 měsíce utekly jako voda, možná ještě rychleji. Když mi zbývalo posledních pár dní, snažila jsem se udržet emoce na uzdě, ale moc mi to nešlo. Takže ač jsem byla nejšťastnější člověk pod sluncem, zároveň jsem byla i ten nejsmutnější. Cestu domů a následující 2 dny jsem probrečela a možná mě zachránilo, že jsem musela zpátky do školy. Každopádně to neuvěřitelné štěstí a energii jsem si v sobě udržela. Největší štěstí, které mě potkalo byl můj celý tým, skvělí hosté (s některými jsem doteď v kontaktu), a nejdokonalejší 3 měsíce v mém životě.

BĚŽTE SI PLNIT SNY! DĚLEJTE, CO VÁS BAVÍ! * V dalším článku se dozvíte, co můžete vidět na ostrově Rhodos.

#mejteseradi