O zlém viru Koroňákovi

Příběh jsem vymyslela, protože jsme to dostali jako úkol na VŠ. Zveřejnila jsem ho hlavně proto, že spousta malých dětí stále neví, co se děje. Tak třeba to bude taková malá pomůcka pro Vás. Přeji všem hodně zdraví!

Jednoho dne se na naší planetě Zemi objevil nezvaný host. Byl to opravdu strašlivý virus Koroňák. Virus to byl opravdu silný a ze všeho nejraději pobýval v lidském těle. Nikdo ho ještě nikdy neviděl, a tak se stalo, že ani nikdo nevěděl, jak se proti němu bránit. Lidé začali být nemocní po celém světě, protože Koroňák hrozně moc rád cestoval.

Koroňák měl hroznou radost, jakou obrovskou moc má, že dokáže nakazit tolik lidí. „To jsem teda opravdu silný virus, můžu si dělat úplně vše, co se mi zachce a nikdo mi v tom nezabrání, chacha,“ liboval si. A tak to takhle šlo pár týdnů a všichni z toho byli moc smutní. Koroňákovi totiž bylo úplně jedno, jestli nakazí babičky a dědečky nebo maminky a tatínky, anebo dokonce i malé děti. Každý den onemocnělo víc a víc lidí. Virus dobře věděl, že dokáže opravdu hodně, protože tím, jak ho žádný člověk ještě nikdy neměl, tak se lidské tělo nedokázalo vůči němu tolik bránit, protože chudáček nevědělo jak. Virus je takový protiva, že se projevuje skoro jako chřipka, takže máme teplotu a špatně se nám dýchá, jenže on má mnohem větší sílu. Místo rukou a nohou má obrovské pichlavé bodláky, které se snaží házet a kopat úplně všude, aby nám to v těle pěkně zavařil.

„Chacha, já jsem na sebe tak pyšný, jak jsem zlý, a oni nevědí, že mám nejraději neumyté ruce, a ještě raději jsem, když má někdo kašel nebo rýmu, a vůbec nejí žádnou zeleninu a ovoce, to se mi v tom těle libí ještě mnohem víc.“ Ano, opravdu tomu tak bylo, Koroňák miloval, když měl někdo rýmu nebo kašel a měl tím tak oslabenou imunitu, to si pak totiž takové tělo rychle a snadno našel a zabydlel se v něm. A pak už pro něj bylo hrozně moc jednoduché nakazit i ostatní. Stačilo totiž, když si jeden člověk kýchnul a nedal si ruku před pusu a poprskal své kamarády. A tím si Koroňák v klidu hopsnul na ostatní a zase se usídlil v jejich těle.

Jenže, co se nestalo! Zlý Koroňák si myslel, že snad má tu největší moc na světě, ale vůbec nepočítal s tím, jak jsou lidé na Zemi chytří, a že celou dobu vymýšlejí, jak se proti němu bránit. „A stejně tu zůstanu už napořád heč,“ vytahoval a pyšnil se každý den víc a víc. Jenže lidé na celém světě mezitím spřádali plány, jak se toho virusu zbavit.

Zjistili totiž, že když se nebudeme vídat se svými kamarády jenom na malou chvilinku, virus se nebude moci nijak přenést. A že když budeme muset jít ven, bude nejlepší si vzít takové zvláštní chránidlo, které si dáme na pusinky, takže když si kýchneme, nikoho nepoprskáme a tenhle ošklivý bacil se tak nebude moci dostat dál.

„No to snad né, „začal naříkat virus, „oni nosí roušky a nechodí ven, to je snad můj konec, to né, to nemůže být pravda, já tu chci zůstat, já jsem ten nejmocnější Koroňák všech dob, já se jen tak nevzdám,“ vyhrožoval. Jenže ať se mu to líbí nebo ne, my se jen tak bez boje nevzdáme.

Koroňáku, my jsme nebojácné dětičky,

které si budou mít ručičky,

budou nosit roušky a nechodit na kroužky,

zůstaneme radši doma,

a Tobě uděláme papá.

„Tak tohle je opravdu můj konec,“ řekl naposledy Koroňák a navždy zmizel.

#mejteseradi