Proč právě učitelka v Mš?

Většinou na střední škole, přichází nejčastěji otázka: "a co chceš studovat?" A když jsem všem začala oznamovat, že bych chtěla pracovat s dětmi v Mš, většinou byly 2 reakce:

1) Tyo, tak to je hustý, já bych s dětmi nemohl/a pracovat, to máš teda můj obdiv.

2) To se na to musí studovat? Vždyť se budeš starat JEN! o děti.

Každopádně jsem si na tyhle reakce brzo zvykla a už mě nic z toho neodrazovalo k tomu si podat přihlášku na pedagogickou fakultu a jít si za svým snem.

A kde se vzal vlastně úplně ten první impuls, že bych jednou chtěla pracovat s dětmi? Stalo se to už před dávnými a dávnými časy, kdy ještě lišky dávaly dobrou noc... :-D A můj taťka s kamarády se rozhodli, že vezmou děti a vyrazíme všichni společně na "pánskou" jízdu. To znamenalo, celý týden pod stanem a bez maminek. A co čert nechtěl, já tam byla nejstarší. Jak asi tušíte, někdo musel lehce znaveným tatínkům pomáhat s dětmi. Mě to fakt bavilo, takže jsem pro mladší přírůstky Wandrtým gangu, vymýšlela různý program a pak se stalo i tradicí, že jsem vymyslela zábavné scénky a na konci týdne jsme to všichni společně předvedli našim tátům. Česání a zaplétání copánků byla jedna z dalších tradic, která se pro mě stala samozřejmostí. A tak to takhle pár let probíhalo. Děti přibývaly a mě to (vážně) stále bavilo, víc a víc. Na všech akcích jsem byla taková MINIMÁMA.

V hlavě jsem však měla vizi, že se chci stát dětskou doktorkou. To mě drželo až do konce 9. třídy, kde jsem musela podat přihlášku na střední školu, a jelikož už jsem měla v hlavě začínající zmatek, zda opravdu jít na medicínu, přihlásila jsem se na gymnázium , které mi vlastně nechalo otevřená vrátka. ( *zde je nutná poznámka k zapamatování - moje mamka mi celou dobu říkala, že jednou ze mě stejně bude paní učitelka)

Po několika hodinách chemie, kde jsem absolutně neměla tušení, co vlastně probíráme, bylo rozhodnuto, že na medicínu nejdu, ale chci jít určitě na peďák. (ano, moje mamka, měla celou dobu pravdu -> proto věřte svým maminkám) A tak jsem si vlastně uvědomila, že mým snem nebyla medicína, ale právě ty děti ve školce.

A můj velký sen má pokračování. Jednou chci mít soukromou školku, kde nám všem bude společně dobře a děti na ni budou celý život vzpomínat, tak jako já vzpomínám na tu svoji běžnou mateřskou školu.

A já věřím, že když si za něčím trvale půjdeme, tak se sny stanou skutečností.

#mejteseradi