SEBELÁSKA I. - můj příběh

Tohle si pusťte ke čtení.   https://www.youtube.com/watch?v=CjxugyZCfuw

 Hodně jsem přemýšlela, jestli se vůbec chci pouštět do tohoto tématu, protože je to taková moje 13. komnata. Ale vím, že by to mohlo pár lidem pomoci k cestě při hledání sebelásky. A zcela upřímně říkám, že to není jen o holkách, ale problém "mít se rád" mají i kluci. Proto budu ráda, když si to přečte úplně každý až do konce.

Řekla bych, že cesta k sebelásce, k tomu mít se opravdu rád, je jedna z nejtěžších věcí, kterou v životě absolvujeme. Možná jsou mezi námi i lidé, kteří mají tak vysoké sebevědomí a mají se rádi opravdu takoví jací jsou, ale věřte mi, že hodně jich rozhodně nebude. Někteří mají totiž dokonalou vlastnost to jen "ukazovat," aby vypadali sebevědomě před ostatními. Čímž se dostáváme opět k sociálním sítím. Prosím, prosím, prosím nevěřte všemu, co na Instagramu nebo Facebooku vidíte. Spíš se zaměřte na to, čím, a jak Vás mohou lidé inspirovat k tomu, abyste se začali mít rádi. Všechny tyhle sociální sítě nám tu sebelásku trošku stěžují, ale jelikož žijeme v takovéto době, musíme se naučit filtrovat, co je reálné, a co "pouze na fotku."

Proč jsem v úvodu psala, že je to moje 13. komnata? Ač mi je (pouze? :-D) 22 let, tak mi život už dokázal ukázat, jak se dá snadno dostat až na dno svých sil (o tom třeba někdy příště :-) ). Každopádně moje cesta k sebelásce je teprve na začátku. Dalo mi zabrat si zase poskládat svůj život dohromady, a ta cesta nebyla jednoduchá. Dokonce byly časy, kdy jsem se na sebe nedokázala podívat ani do zrcadla, ani při čištění zubů, natož pak někde ve zkušební kabince v obchoďáku. Hrozně moc dní jsem probrečela, jak moc jsem se nenáviděla. A i když jsem už kolem sebe tou dobou měla ty správný lidi, kteří mi dodávali moje ztracené sebevědomí, nedokázala jsem sama sebe přijmout. Takže když sem tam od někoho přišla nějaká jízlivá poznámka o mém vzhledu nebo postavě, bylo to čím dál těžší. A já byla fakt ztracená. Myslela jsem si, že mě nikdo nemůže mít rád, přesně takovou jaká jsem. Že už je to prostě úplně a nadobro nemožné. Tohle období trvalo asi 2-3 roky a postupně se to takhle stupňovalo.

Ohromný zlom nastal, když jsem odletěla do Řecka. Nové prostředí, lidi, práce...Jela jsem tam s tím, že mě nikdo nezná, takže vlastně s úplně čistým štítem. Po pár dnech jsem viděla, jak je každý sám sebou, jak si hosti užívají dovolenou a je jim úplně jedno, jak vypadají například v plavkách. Čím víc jsem to začala vnímat, čím víc mě tam lidé zahrnovali bezpodmínečnou láskou, tím víc jsem nacházela svoje sebevědomí. Začala jsem se cítit tak, jako už hodně dlouho ne. Dokonce jsem začala s radostí nosit šaty (kdybyste viděli moje hysteráky, když jsem musela chodit do tanečních a v šatech, no ty vole.. :-D ) Všechno jsem začala brát trochu jinak. A pak nastal zásadní okamžik, když jsem si po tolika letech konečně řekla "Domi, tobě to fakt sluší." V tu chvíli, jakoby se objevila v hlavě nějaká ztracená skříňka. Prostě a jednoduše -> rozsvítilo se mi, sice to bylo takový pološero, ale mohla jsem na sobě začít pracovat. Po příletu domů, jsem se snažila zůstat taková, jaká jsem byla v létě. Což samozřejmě prostě nevydrželo, protože práce v létě a reálný život, jsou dvě odlišné věci. Každopádně jsem si tím reálným světem nechtěla nechat vzít to nejdůležitější, co jsem si přivezla, a to, základ k sebelásce. 

Jak jsem už jsem zmiňovala, jsem na začátku. A budu klidně každý den bojovat za to, abych se jednou měla ráda kompletně. Posiluju své sebevědomí, co to jde. Mám naštěstí kolem sebe přátelé, kteří mi to trochu usnadňují. Je opravdu důležité mít se rád. Protože jakmile se začnete mít aspoň trochu rádi, přivoláte k sobě takový malý štěstíčko, který se Vás bude držet zuby nehty, Lidé kolem Vás se začnou usmívat a být k Vám otevřenější. Možná tím dokonce přilákáte svoji vysněnou LÁSKU. Možná si tím vybojujete větší sebevědomí při diskuzi s nadřízenými a tak dále.

Základem úplně všeho jste VY! nikdo jiný Vás nemůže mít radši než vy sami. Začněte na sobě pracovat. A nezapomeňte, že je úplně jedno jestli jste hubený, při těle, blond, brunet, máte 6 prstů, jednu nohu..... To je fakt to poslední. Musíte se mít rádi i s nedokonalostmi, protože přesně ty jsou na Vás to originální. Všichni kolem vás, Vás budou mít rádi, protože JSTE! 

P.s. můj příběh tu není proto, abyste mě litovali nebo něco podobného. Ale proto, abyste viděli, že v tom nejste sami, pokud si něčím takovým procházíte. Více v příštím článku :-)  #mejteseradi PROSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM <3 

https://www.instagram.com/dominikrulova/