Stěhování do našeho prvního bytu 1. část

Konec bakalářského studia se neúprosně blížil a já věděla, že nejpozději od září si budu muset najít byt. Takže jsem se přesně rokem rozhodovala, co se svým životem dál. Byla jsem si naprosto jistá, že chci zůstat v Olomouci a chci jít po bakaláři studovat dál, ale už dálkově, takže zůstat na kolejích už tím pádem nepřicházelo v úvahu. A samozřejmě si budu potřebovat sehnat nějakou práci, abych měla z čeho ten byt platit. Plány byly tedy stanoveny.

Loni na podzim začínala další vlna covidu, já měla před sebou poslední ročník studia online, na jaře díky pandemii jsme měli opravdu hodně komplikací kvůli praxím ve školkách, před létem mě čekaly státnice a v mém soukromém životě to byl jeden obrovský chaos a stres. No a do toho všeho jsem si potřebovala najít práci a bydlení.

Jestli jsem někdy byla více ve stresu a více v nekomfortu než toto jaro, tak jsem ještě nevěděla, co slovíčko stres znamená (teď už se tomu směju, že jsem možná vyšilovala zbytečně, ale já jakožto člověk, který potřebuje mít alespoň nějaké pevné body a neměla jsem vlastně ani jeden, tak to pro mě nebylo jednoduché období).

Každopádně jsem tak nějak počítala s tím, že se budu stěhovat sama do nějakého malého bytečku, ale v tom když už jsem se smiřovala s tím, jaké to bude žít sama a představovala si tu obrovskou změnu, tak v tom přišly moje dvě skvělé kamarádky (zároveň spolubydlící z kolejí), že bychom se mohly nastěhovat všechny společně, že už potřebují změnu od kolejí. Neumíte si představit tu moji radost. Na další 2 roky budeme všechno prožívat společně? Oh yes!! A aby té radosti v tom šíleném období nebylo málo, tak se tak stalo, že se k nám přidala další moje úžasná kamarádka, kterou jsem poznala v Olomouci, zrovna sháněla bydlení, a tak jsem ji navrhla ať jde s námi. No a tak se to stalo ->4 krásné, mladé, inteligentní holky hledají byt! Zn. hlavně ne tu starou komunistickou umakartovou koupelnu 😂

Blížil se květen, každá z nás byla doma, protože škola byla online a stejně bylo vše zavřené, tak co dělat na kolejích v Olo , ale čas najít bydlení byl tu. Jelikož jsme se potřebovaly vystěhovat do 30.června z kolejí. Každá z nás se v mezičase učení se na státnice, snažila hledat nějaký vhodný a finančně dostupný byt.

Když jsme projížděly různé inzeráty, zdálo se nám, že to nebude asi taková hračka. Buď byl byt nesmyslně drahý, nebo moc daleko, nebo pro 4 lidi moc natěsno. Neměly jsme nějaké extra požadavky (protože díky bohu, jsme úplně normální holky, kterým stačí málo) hlavně, aby nám to nepadalo na hlavu a bylo tam čisto.

Nakonec jsme našly asi 5 bytů, ve kterých se holky byly podívat. Bohužel tam bylo vždy nějaké velké ALE, které by nešlo jen tak asi přejít. Rozhodně ne například pan pronajímatel, který vypadal, že na něčem jede a měl zvláštní požadavky...

Já už po nocích z toho všeho nemohla spát, bála jsem se, že nic nenajdeme. Snažily jsme se ale držet, co nejvíc pozitivní náladu, a prostě jsme hledaly dál.

Jednoho večera, myslím, že to byl už konec května, jsem nemohla opět spát, a tak jsem kolem půlnoci otevřela facebook, že se ještě mrknu na inzeráty, kdyby náhodou tam něco přibylo. Jen, co jsem otevřela fb, vyskočil na mě fakt krásný inzerát. Ihned jsem to poslala holkám do skupiny, ať na to mrknou a případně tam napíšeme.

Holky souhlasily a tak na něj E. odpověděla. Dostaly jsme odpověď , že můžeme přijít na prohlídku a já někde v hloubi duše tušila, že je to ONO!

Pokračování příště.