Stěhování do našeho prvního bytu 2.část

Na prohlídku bytu byla vyslána K., protože jako jediná z nás to měla do Olomouce nejblíže a navíc my 3 už jsme byly spíše myšlenkami u státnic. Hned po skončení prohlídky, nám K. poslala hlasovky s jejími dojmy a s popisem bytu, který naštěstí odpovídal fotkám uvedených na facebooku. Já ten byt chtěla strašně moc, už když jsem narazila na ten inzerát a holky se ke mě přidaly. Nejvíc super věc na tom všem celém bylo, že byt se nacházel v super části, která není daleko od našich kolejí. Ještě ten den jsme tedy napsaly minulému nájemníkovi (který zajišťoval prohlídky), že máme o ten byt velký zájem. Samozřejmě jsme i věděly, že jsme rozhodně nebyly samy, které se na inzerát ozvaly, ale opravdu moc jsme si přály, aby nám to vyšlo. Netrvalo dlouho a pán se nám ozval, že ten byt je náš. Jen je potřeba se sejít ještě s majitelem a dořešit detaily (a taky si nás samozřejmě chtěl omrknout, aby věděl, koho si to tam vlastně stěhuje).

Asi po 10 dnech jsme se konečně po tolika měsících sešly v Olomouci a mohly tak jít na schůzku s panem majitelem. Ihned po představení a podání ruky nám bylo jasné, že pan majitel je velký sympaťák a jeho sestra (majitelka) taky . Naše schůzka nebyla tak ani o bytě, ale spíše to probíhalo, jako setkání nějakých známých, kteří se dlouho neviděli, a tak si povídali o tom, co je nového. Byly jsme nadšené.

Domluvili jsme si ještě jednou prohlídku, abychom to omrkli před tím, než podepíšeme smlouvu a chtěli jsme se s bývalými nájemníky domluvit, kdy se budeme moci přestěhovat, protože jak už jsem zmínila, musely jsme se k 30. červnu vystěhovat z kolejí.

Na prohlídce se nám samozřejmě líbilo, dohodli jsme se i na určitý termín, kdy si tam budeme moci dát alespoň věci a nějaký nábytek a s úsměvem na rtech jsme odcházely.

Po pár dnech (když už jsme měly domluvené i rodiče, kteří nám pomohou) se mi ale ozvali bývalí nájemníci s tím, že nakonec si tam ty věci o tom daném a dohodnutém víkendu dát nemůžeme. Takže já, samozřejmě v největším stresu ze státnic (zbýval mi asi týden), jsem v tu chvíli myslela, že mě odvezou. Měla jsem vše domluvené a hlavně jsem ten den měla objednat veškerý nábytek, aby mi ho stihli dodat do výdejního místa tady u nás v Olomouci. Jako jo, vy si asi říkáte, však to je v klidu, se nic nestalo. Ale sehnat v dnešní době třeba postel? 3 týdny jsme s taťkou vymýšleli, kam ještě zajet. Ikea - vyprodáno, co se dalo. Když už jsme třeba našli i dobrou skříň, tak zase ji nedováželi do výdejního místa. A vůbec nebyl čas si do Ikei zajet. V jiných obchodech byla dodací doba postele, kterou jsem chtěla (byla pouze rozkládácí, nic extra navíc jo, abyste si nemysleli) i třeba víc jak měsíc. Do toho samozřejmě rodiče nemají čas 24/7 , aby mohli dojet do Olomouce stavět nábytek. Takže to, co bylo už naplánované jsem musela zrušit a domluvit se tedy na stěhování k 30. červnu. Postel mi nakonec taťka sehnal v HK v Asku a zbytek šel objednat z Ikei. Uf uf.

Mezitím jsme tedy složily kauci, já podepsala smlouvu a bylo to. Už jsem byla klidnější a věřila jsem, že tenhle malinký zádrhel byl opravdu první a poslední.

29. června jsem díky bohu odstátnicovala i s mojí nejlepší kamarádkou. No a byly jsme s paní majitelkou domluvené, že nám večer kolem 6 předá klíče, abychom se další den do 12h. mohly v klidu vystěhovat z kolejí. Takže hned po státnicích jsme s holkami něco málo pobalily, převlíkly se, že si půjdeme pro klíče a pak konečně, po tolika měsících si společně sednout a oslavit státnice a nové bydlení. Ale samozřejmě by to nebylo jen tak. Paní majitelka nám zavolala, že klíče nám nemůže ještě dát, protože bývalí nájemníci zanechali byt v nehezkém stavu, tak ať si pro ně přijdeme nejdřív v 10 večer, že tam ona sama douklízí.

Já ale v tu chvíli vůbec netušila, že ty moje holky byly domluvené s dalšími kamarády, že mi chtějí společně udělat překvapení. Takže byly docela nervózní a musely nenápadně celý večer vždy aktualizovat a posílat info, kde se nacházíme a v kolik hodin kde budeme. Abychom se teda sešli a to překvápko pro mě mohli všichni zrealizovat 😂 (mám nejskvělejší kamarády! ❤)

Konečně jsme si převzaly klíče a doufaly, že tímto pro nás všechny starosti už končí.

Pokračování příště.